Přidat odpověď

Podala jsem to já, manžel nepije, ale spíš mě štvalo, že často lhal, přetvařuje se, často něco vyčítal, umí to s lidmi. S manželem už skoro rok nežiji. Já mám přítele, pak zafungovali Vánoce, já se kvůli dceři vrátila domů k manželovi (té jsou 4 a už jí máme od léta ve střídavé péči, já to tak nechtěla, ale soud to tak určil). Ale přítel o mě pořád bojoval, přemlouval ať se k němu vrátím a zatímco manžel byl s dcerou na horách, já se sbalili a po 5 týdnech se vrátila zase zpět k příteli. Přítel je ale mladší o 12 let, vím, že mě moc miluje, má zájem o dceru, stará se, zvelebuje bydlení, apod. ale někdy mám pocit, že intelektuálně za mnou dost zaostává. Také mě pořád brzdí fakt, jít do toho vztahu naplno, že mi ten týden co dceru nemám, moc chybí a de facto (vím, že to je špatně), ale dávám to vnitřně za vinu i příteli, kdyby mě nechal být a pořád o mě nestál, mohla bych být s dcerou pořád, takhle mi utíkají její nejlepší dětská léta :( ale také mu nechci ublížit. Manžel je z rozvodu hotový, sešel se mnou, brečí a přemlouvá, že mě má pořád rád a ať otevřu oči, že jednou budu litovat atd.