Koblihy se smaží na palmovém tuku což je sám o sobě humáč, jinak hodně práce u koblih udělá stroj, ale jakmile se koblihy usmaží personál je horké tahá z obřího friťáku což je dost masakr protože se u toho docela slušně popálí a tam kde jsem dělala rukavice na tento účel nebyly
Potom se ručně plní džemem přes poloautomatickou mašinu a dávájí do bedýnek (vystlaných čistým papírem to se musí nechat) a cukrují což je kámen úrazu, protože tam kde jsem panovala bylů zvyk že třeba rozsypaný cukr mimo přepravku se smetl a přes síto se vracel do pytle s cukrem tzv. se recykloval. No a v této fázi jsem běžně viděla vesměs ukrajinky jak olizovaly či jinak ošmatávaly z koblih cukr, nebyly to jen ukrajinky i češky a bylo jich dost, můžu říct že dlouhou dobu trvalo než jsem vzala koblihu do pusy. Je pravda že koblihy oproti třeba koláčům měli tu výhodu že je plnila mašina, protože koláče se zdobily klasickým plnícím sáčkem ze kterého se tam olizoval mák, tvaroh apod. no nechutnosti....