Přidat odpověď

Já například v krizi reaguju tvrdě racionálně - např. ve válci pod jezem mi došlo, že se nemám snažit plavat ke hladině a že musim naopak ke dnu a tam podél dna směrem od jezu. Nebo když jsem spadla na kole těsně před projíždějícím trolejbusem, odkulila jsem se ze silnice pohybem, kterej jsem se kdysi dávno naučila na karate a vůbec bych do sebe neřekla, že ho ještě umim - kámoš, co jel na kole za mnou koukal jak puk a říkal, že jsem si právě zachránila život.

MOžná bys byl ještě překvapenej, jak bys reagoval...

Jinak teda já se skládám po akci. Např. když byl syn kvůli úrazu na šití hlavy, tak jsem s DR všechno vykomunikovala, obhájila si, co chci a co nechci, před synem jsem plnila roli klidný matky, která ho je schopná utěšovat... a když bylo po všem a vypadli jsme před nemocnici, tak se mi udělalo špatně a 5 minut jsme tam brečela, až jsem se zalykala


Co se týká pádu auta do vody, je to moje noční můra (jsem klaustrofobik, takže mám samý takový) a když jsme kupovali auto, chtěla jsem, aby okýnka byla na kličky a manžel nakonec koupil takový, který má kličky jen vzadu a nahoře (střešní okýnko). Tak ale aspoň něco.