Přidat odpověď

Rad tu padlo hodně.
Mě pomáhá ignorovat. řeknu vždy něco ve smyslu: "Až se uklidníš tak přijď." nebo "Hlavně si prosím tě neubliž." a jdu do vedlejší místnosti, nebo si prostě sednu a čtu si a tak. Případně syna umístím na místo bezpečné (tedy ne na vykachlíkovanou chodbu, ale do pokoje na koberec apod).
Kolem 15 měsíců míval šílené třeba 45 záchvaty vzteku, pláče, řevu.... Taky jsem se snažila uklidňovat, vynadat, všechno možné. Pak jsem zavedla tento systém a funguje to u nás dobře. Jsou mu dva roky a tyhle vzteky už nemívá. A když prostě ho nechám být - kde nejsou diváci, není představení.
Nedávno jsme podobné chování řešili u kamarádky a její dcerky. Byla to sranda, protože malá stále chodila za námi, lehla si nám pod nohy a zase začala ječet. Bylo mi to děsně k smíchu, ale samozřejmě jsem z výchovných důvodů musela zachovat vážnout vář... No nakonec mě holčička vzala za ruku, dovedla do pokojíčku, posadila mě na postel a sama si na ni lehla, ještě zkontrolovala zda se řádně dívám a začala zase brečet. Teda jakej já jsem dostala záchvat smíchu :-D :-D

Takže moje rada zní - nevšímat si - po očku kontrolovat zda dítě dýchá, nezraní se apod. ale jinak nereagovat