Přidat odpověď

Když mají moje děti hysterický záchvat, tak to nejhorší, co můžu udělat, je jít pryč. Naopak potřebují obejmout a uklidnit a pak probrat, co se děje a proč tak brečí. Tedy někdy odcházím pryč, ale to jenom proto, abych se uklidnila já a nezačala křičet taky
U mladší třeba zabírá, když ji donutím, aby se na mě podívala, já jí řeknu, ať se uklidní, ať mi řekne, co se děje, že to pořešíme. Což většinou celkem úspěšně zabere.
Starší má záchvaty téměř zásadně, když je unavená, přetažená nebo hladová. Takže nic neřešit, dát najíst a počkat, až si tělo všimne, že mu přišel nějaký cukr Horší je, když jsme někde venku a to jídlo s sebou nemáme a musíme se pro něj napřed někam dostat.

Naštěstí tedy moje děti neženou hysterické záchvaty do takových extrémů, jak tu někdo psal - neomdlívají, nepřestávají dýchat apod. Ale pokud je nechám a neřeším to, tak vydrží řvát opravdu dlouho.