Přidat odpověď

ano, je to o prioritách - nám to právě za to stojí, protože já se nechci vracet do zaměstnaneckého poměru dřív, než nejmladšímu bude tak 7-10 let, takže mám před sebou cca ještě 9 let doma (8 let za sebou).
Nemáme hlídání, původní rodiny žijí daleko, jsme na vesnici, takže vždycky tu musí někdo být, kdo děti rozveze, uvaří, obstará. Takhle jsme se rozhodli v zájmu dětí (podle našeho přesvědčení - nelíbí se nám model, kdy 3 leté dítě, které je do té doby 24/7 doma najednou musí na 8/5 do školky) a přizpůsobili se tomu.
Muž si buduje svojí kariéru v souladu s tímto (snaha se osamostatnit od zaměstnaneckého poměru na víc flexibilní OSVČ a víc projektovou práci, než každodenní rutinu).
A ano, bylo a je to náročné - ale víme, proč to děláme a s jakou vyhlídkou. Já si třeba dovedu představit, že kdyby projekt skončil, tak budu - až budou děti větší - chodit na dopoledne uklízet do domácností. Není pro mě žádná práce "nekvalifikovaná" - prostě vybírám práci podle momentální potřeby, doby, kdy jsem byla vrcholový manažer s platem 80 tis. a v práci trávila 80-90 hodin týdně, jsou prostě pryč a jejich návrat nechci. Zároveň vím, že se potřebuju udržovat v kondici, potřebuju se pořád učit nové věci, abych pak dokázala naskočit, až na to bude čas.