Přidat názor k článku Neohrožený Mikeš

Uspávání ani strašení se nám taky nedařilo. Zatímco děti kamarádek na to zabíraly, můj syn taky na slova Když neposloucháš maminku,tak si tě odnesu! reagoval nadšeným zvednutím ručiček...
S tím houknutím od chlapa máš Monty opět pravdu. Zdá se, že Stáníkovi chybí skutečná autorita. Já to vidím i u nás u odrostlejších dětí. Táta jednou houkne a je hotové to, o čem by se mnou hodinu diskutovali (s nejistým výsledkem).
Na uspávání měla skvělou metodu kamarádka, a to znělku od Večerníčka. Měla ji na videu, a její kluk odmala věděl, že po Večerníčku se musí chodit spát. Občas, když nebyla ve formě(kamarádka!) pustila mu to kdykoli během dne a zpacifikovala syna do postýlky!!:-)))Ona je ovšem typ, co umí to houknutí, takže se jí to později dařilo i bez Večerníčka.
U nás uspělo to, že kluk dostal autodráhu. Jako že už je velký, no ale velké děti chodí samy večer spát...a když nebude, musí autodráhu vrátit. Uvěřil nám to a sám se odchodu do postýlky domáhal.
No a kdyby to nezabralo, tak postačí počkat pár (desítek) let a bude to:-) Například já, která kdysi s nadšením ponocovala, se večer taky do peřin vyloženě těším:-))