Přidat odpověď

Ale to je přece známá věc - lidi se hroutí ve chvíli, kdy obrovské napětí končí...asi mělo děvče ještě pořád "pro co žít" - i když to byl "jen" pes...a když zmizel i ten, mohla si "dovolit" tělesně i duševně vypnout, přestat fungovat.

Je fakt, že ten, kdo neprožil, nemůže moc chápat, ale přece jen by měl mít aspoň trošku taktu a nešlapat ještě po takovém nešťastném člověku...tady mládí moc neomlouvá. Empatii ta šestnáctiletá nemá zřejmě žádnou a vůbec by si neměla dovolit někoho takového NAHLAS soudit...
Já si nedokážu ani představit zůstat na světě úplně sama ve svém věku (a že jsem už ztratila taky dost milovaných lidí), natož v mládí. Nám odešla jen maminka, když bylo mým sourozencům okolo dvacítky, je to 17 let a poznamenalo je to strašlivě oba. Když pak zemřou všichni příbuzní - i sourozenec, je to neuvěřitelně nepochopitelné a bolestné...že to snad ani nemůže být pravda.