Přidat názor k článku Vysněná holčička v pětatřiceti!

No ano,
Samozřejmě doba je dnes asi taková ... někdy mám pocit, že protipřírodní. Vlastní děti ještě nemám, ale mám jednoho synovce a teď přibude brzy další. A musím říct, že ač se moje matka taky stresuje, že jí vyhodí z práce (přitom už dva roky přesluhuje) a táta dokonce v šedesáti práci měnil, byl ve zkušební lhůtě a poměrně ve stresu (do důchodu ale ještě zbývalo 1.5 roku) tak je přítomnost malého rozradostní a osvěží. (Už dávno sem si říkala, že by takovou terapii potřebovali, ale bohužel moji starší sourozenci byli ještě bezdětní.) Mají opačný problém, rádi by prcka hlídali, četli s ním říkačky apod., ale vidí ho jen při návštěvách, nikdy sami nehlídali.
Vlastní máma švagrové zase na ni chodila kdysi s řečmi, ať si nepořizuje dítě, že ona se ještě necítí na to být babičkou. Dost hrozné. Naštěstí, podle našich předpokladů se teď může z dítěte "zbláznit". Tak já nevím. Když už jsem tady zmínila rodinu svého bratrance, tak teta se strýcem mají čtyři vnoučata, hlídají všechna poměrně často a k tomu ještě částečně i v důchodovém věku (63, 70) pracují. Myslím si, že udělat si čas na vnoučata by neměl být problém, pokud člověk chce a samozřejmě pokud nemá problém s dopravou. Je to o lidech a taky o tom zdraví.