Přidat odpověď

zlatožlutá,
to, že syn za učitelkou byl, jsi nikde nepsala, takže jsem vycházela z toho, že nebyl.
A proč bys měla jít shánět klacky ty? On syn nemůže chodit? Brousit netřeba, stačí oloupat kůru a to fakt není práce na celé odpoledne, stejně tak seříznutí do špičky. Ohladit smirkovým papírem také není práce na hodiny a nic, co by dvanáctiletý kluk nezvládl .
Fakt nerozumím tomu, proč si pořád myslíš, že musíš vše udělat ty sama.

Ale jako jo, máš problém, že nemůžeš sehnat jehlice, tak je prostě nesháněj. Problém řešení má, ať už v podobě pětky za nepracování nebo v hledání jiného způsobu.

Já bych v takovém případě nechala dát dítěti pětku, pokud bych uznala, že vynaložené usilí za výsledek nestojí.

Pokud bys ráda, aby se děti neučili plést, máš ještě možnst kandidovat do školské rady a podílet se na tvorbě švp. Možná ještě řešit to přímo s vedením školy, ale aby ředitel(ka) pískla a to nebo ono se ze dne na den neučilo nebo nakoupilo, tak to nefunguje.....

Já osobně bych asi dítěti, které by za mnou přišlo, že nemá a nemá možnost sehnat, nabídla, že mu to nebo ono koupím, pokud donese peníze (bohužel, opět stejný problém, jednou jsem takhle zadotovala dětem desky na papíry na informatiku a peněz jsem se nikdy nedočkala, od spousty z nich). Takže třeba chápu neochotu nakupovat tohle hromadně.

Nejhorší je, že se prostě nezavděčíš, protože nikdy nemají všichni doma všechno a každému vadí něco jiného. Když se snažíš dělat s dětmi něco víc než učebnice, sešit a tabule, rozčilují se rodiče, že musí to nebo ono shánět. Když děláš jen to, tak zase, že se děti nudí. Když chodí děti na pozemek, tak je problém, že mají mít oblečení na ven. Když do dílny, tak je zase problém plášť nebo montérky.
Ke každé věci ti někdo řekne, že to považuje za zbytečné, nadbytečné, k ničemu .