Přidat názor k článku Vysněná holčička v pětatřiceti!

Ivo,

děkuji za hezká přání do budoucích let. Vzhledem k tomu, že se o své dítě starám, snažím se mu dávat maximum lásky a totéž plánuji na mnoho dalších let, věřím, že jednou nebudu odstrčená, opuštěná a trpěná. To ale neznamená, že musím nutit svého syna, aby jednou zanechal své práce a z vděčnosti mi vyvařoval dušenou mrkvičku, když to může dělat někdo jiný. Já jsem nějakou dobu z různých důvodů mít děti nemohla - nechci to rozebírat, sesypalo se toho trochu víc - a tak jsem pracovala. A jak jsem tak pracovala, tak jsem taky něco vydělala. Alespoň tolik, abych nebyla do budoucna závislá ani na manželovi, ani na starobním důchodu. Když se mi povedlo otěhotnět, byla jsem velmi šťastná, a dítě se dostalo v mém životě na první místo. Nejsem žádný šílený boháč, ale mám určitou rentu a je dost pravděpodobné, že ji budu mít i v budoucnosti. Proto mi připadá logické, že si v případě nemoci někoho najmu, a budu radši, když můj syn bude něco studovat nebo dělat práci, která mu bude blízká, a jednou za den se na mě přijde mrknout. Já si nemyslím, že by mi dítě mělo být vděčné za to, že jsem se o něj starala. Je to totiž naopak. Já jsem mu vděčná za to, že přišlo do mého života a že dalo mému životu smysl.