Přidat názor k článku Vysněná holčička v pětatřiceti!

Milá Lído,

zkus si znova přečíst, CO jsem psala. NIKDE jsem nepsala, že očekávám, že moje děti se o mne s nadšením a láskou postarají. Pokud ano, v pořádku. Pokud ne... tak holt ne. Já ale považuju za SVOJI povinnost postarat se o SVÉ rodiče - už proto, že je mám ráda. Jaká ta konkrétní pomoc bude, to ukáže čas. Jestli bude nutné vzít si je k sobě nebo jestli bude stačit pomáhat jim v jejich domácnosti... nebo jestli jediné řešení bude umístit je v ústavu a chvíle tam jim alespoň co nejvíc zpříjemnit.

Tvůj pohled na to, jak si lebedíš doma s ošeřovatelkou a své děti zveš jenom na návštěvu je hezký :o) A přeju ti, aby ti vydržel i ve stáří. Abys vůbec byla schopná si uvědomit, že pečovatelku potřebuješ. Třeba manželova babička si vůbec nepřipouštěla, že by s ní mohlo být něco v nepořádku, takže cizího člověka by si do bytu nevzala. A přitom bylo opravdu potřeba, aby na ní někdo dohlížel a pomáhal s domácností. Můj děda zas pro změnu byl úplně mimo realitu - dalo by se říct: pak mu je teda jedno, jestli je doma s náma, pečovatelkou, nebo v ústavu. Nebylo. Cizí lidi vedle sebe těžko snášel a měl pocit, že mu ubližují. Ne, nebyl takový odjakživa. Stáří ho změnilo...

S.