Ivo a Anetko,
v tom je prave rozdil mezi nami. Ja nechci umirat a byt zavisla na svych dcerach a v zadnem pripade ne v jejich bytech. Proste chci, aby mely sve rodiny a zily v klidu a ne aby je tam obtezovala stara nemohouci baba, ktera uz si ani nedojde na zachod. Ja si svoje umirani predstavuji ve svem vlastnim baraku (kde se citim stejne doma nejvice)a stim, ze mi placeny personal, bude varit a poklizet a pripadne utirat ten zdek. Placeny personal, ktery mohu vymenit ci propustit, kdyz nebudu s jejich sluzbami spokojena (pripadne kdyz uz nebudu moci ani mluvit, tak to za mne mohou udelat me deti, pokud budou mit pocit, ze se ten personal o me dobre nestara). Ja jsem si deti neporidila pro to, aby se o mne mel kdo starat, az budu stara. Ja jsem si je poridila pro to, ze mi naplnily muj zivot, davaji mi radost a lasku. I kdyby nakrasne moje dcery vylozene chtely utirat muj zadek, tak co jejich manzele? Co jejich deti? To jim proste nemohu udelat?
Ono neco jineho je povinnost postarat se o rodice (jako treba v soucasne dobe pro me rodice, kteri si nasetrit nic nemohli, jelikoz nebylo z ceho) a mou situaci, kdy ja si nasetrit mohu (coz se mi podarilo prave tim, ze jsem mela deti pozdeji, i kdyz ne zamerne). To vubec neni o tom, jestli je nekdo slusny, nebo neslusny, a jestli nekdo nekoho ma nebo nema rad. Samozrejme ti preji, aby ti vyslo, ze se o tebe budou tvoje deti starat (pokud jses si 100% jista, co z tvych deti vyroste. Ja tedy ne. Jenom mohu splehat ze delam vsechno pro to, aby z nich vyrostli slusni lide. ALe zarucit to nemohu). Ty investice jsou preci jenom jistejsi.
PS: kdyz byl muj otec nemocny, tak take chtel zustat doma, kde byl zvykly, nez umrel. V zivote by k nam nesel, ani za nic. Prave ze stejneho duvodu, jaky mam ja. Asi je to dedicne.
Předchozí