Přidat odpověď

Žženo, já tomu rozumím. Přesto si myslím, že by bylo nejlepší si nejprve otevřeně promluvit a trvat na svých pravidlech, která by rovnou nebyla plně tvrdá.
My řešili tchánovce. To byl masakr. Stálo nás to málem s mužem vztah. Pomohlo jediné. Chovat se tak, že my máme naprosto stejná práva jako oni. Nepřistoupit na to podřízeně uctivé postavení, které nám bylo vnucováno.
Ale zase, já jsem jim vždycky nakonec vyšla vstříc a pořád dokola jsem zkoušela komunikovat. Podle sebe- ale vždycky jakoby od začátku s čistým stolem- spolkla jsem ty "křivdy" a jela zas a zas, ale já na nějaký zavrhování prostě nejsem, no
Ono jim nakonec došlo, že já se nezlomím a nepodřídím.