Přidat odpověď

Fakt už si s tím nevím rady. Můj táta je vdovec, už velmi dlouho nemocný- onkologická diagnóza. Poslední dobou se hodně zhoršil. Bydlí asi 150 km od nás, v okresním městě. Místní zdravotnictví funguje, jak funguje. Prostě žádná sláva. Poslední příklad, tátu vyslali z nemocnice po operaci bez antibiotik. Jeho obvodní lékaři, praktický i specialista, byli na dva týdny mimo. Takže je dostal po 14 dnech, měl bolesti, zánět se hezky rozjel. Je tvrdohlavý jako mezek. " Nechci, abyste přijeli, máte chřipku, nesmím to chytnout. Nic mi není, nic nepotřebuji, zvládám sám." A dnes z něj vypadlo, to o těch bolestech, atd. Už od smrti mámy ho přemlouváme, ať se přistěhuje. Nejsem ráda, že v tomhle stavu a s touto diagnózou je doma sám. Navíc, třeba tohle by se, kdyby bydlel u nás, nestalo. Pokud už by ho vyslali z nemocnice bez potřebných léků, určitě bychom nějak zasáhli a nečekali 2 týdny. Navíc se bojím, že doma třeba upadne a nikdo tam nebude, kdo by mu pomohl. Pořád se ohání tím, že nám nechce být na obtíž. Přitom to tak ale není. Pokoj pro něj držíme už roky, problém to není. S péčí počítáme. A stejně ho nemůžeme přemluvit. Ono to nejspíš nemá řešení, dokud nebude chtít sám, vím. Jen jsem si potřebovala postěžovat.