Přidat názor k článku Vysněná holčička v pětatřiceti!

tohle jsi rekla:
"Já jsem si, dokud jsem to nezažila, dovedla teoreticky představit jen dva extrémy: že člověk toho blízkého buď někam odloží a zapomene na něj, nebo naopak, že se vzdá vlastního života, práce, koníčků a bude se jen starat o toho dotyčného. Asi ani jedno nebude ta pravá cesta, pokud to má být běh na dlouhou trať, tak asi není možné, aby se ten pečující takhle "vydal" protože by se tím nejspíš zničil a nikomu by nepomohl. Ale přesto jsem měla a občas ještě mívám výčitky, jestli nebylo mou "morální povinností" udělat to druhé a zda nebylo sobecké myslet i na svou práci, svého muže..."

a to je i muj zaver z mych postrehu a z toho, co jsem vypozorovala, proto jsem napsala PS, ze ti to muzu podepsat, souhlasim s tim bez vyhrady