Přidat odpověď

Jsem taky to "dítě", kterému matka totálně zničila dětství a odpustit a dokonce ani s ní mluvit dnes už nedovedu a vím, že se to nezmění. Zvláštní je, že mě k tomu odpuštění nutili lidé, kteří mému zoufalému dětství přihlíželi, ale nepomohli. A dnes místo, aby se zamysleli nad sebou ještě troufale odsuzují mne.
Úcta a respekt buď je nebo není. Nedá se vynutit ani tím, že je to rodič. A je to dobře, protože pokud rodič kašle na své dítě, ničí ho psychicky celé dětství a má pocit, že má právo na odpuštění jen proto, že toho člověka přivedl na svět-to je něco hodně špatného v tom rodiči.

S čím kdo zachází, tím taky schází....