Přidat odpověď

Já jsem takhle fungovala dvanáct let (v práci běžně dvanáct až šestnáct hodin, pořád služebky, často v zahraničí a tak) - byla to strašně dobře placená práce a taky strašně náročná. Pak jsem jaksi vyhořela, chvíli zůstala doma a našla si něco výrazně klidnějšího, k čemu se časem nabalily ještě další výdělečné aktivity mimo zaměstnání, ale pořád to bylo o hodně klidnější. Po sedmi letech mě asi začalo pálit dobré bydlo či co, takže jsem nastoupila na náročné místo, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet. A doufám,že už mám nějakou záklopku, koneckonců máme dvě relativně malé děti, které si tu a tam rodiče vidět zaslouží a jsou na to zvyklé.