Přidat odpověď

Tak TOHLE mi přijde přesně to, o čem se bavíme.

To, co říkala Alraune - ze by radši zachránila vlastního psa než cizího cloveka - sorry, ale to mi pripada už fakt hodně nemocný.

A argument, ze ten člověk odejde domu a už ho neuvidim- ten člověk je nejspíš táta/máma od rodiny, někomu by cely život chyběl. Psa sice člověk muže mít moc rad, ale v zivote přežije několik svejch psu, protože psi proste nezijou tak dlouho. Takže o tu jedenáctiletou fenku během příštích 10 let stejně přijdeš, budeš chvíli smutná a pak si koupíš nového psa a zivot pujde dal. Ale nového tatu, mámu, díte si nekoupíš.

Chápu, ze takový rozhodování by bylo hodně bolestné a cloveka by při tom bolelo srdce, ale jako volba je to snad dost jasny. Nechtěla bych byt v kůži někoho, před kým dal zachránce přednost vlastnímu posvícení, nedejboze aby v ni byl někdo z mých blízkých.