Přidat odpověď

Naprosto souhlasím s Lasie. Jsem pejskař už skoro třináct let, mám nachozeno x km se psem ve městě (Smíchov), poslední roky u nás v satelitu. Dítě mám jedenáctileté, to znamená, že x km nachodil na psí procházky s námi. NIKDY, NIKDY se mi nestalo, že by na mě nebo mé dítě zaútočil pes nebo že by skočil nějak záludně, útočně. Když, tak proto, že jsem na něj promluvila nebo to bylo malé štěně, které jde po všem, co se hýbe. Jsem pejskař naprosto oddaný, hladím každého psa, kterého potkám. Spíše se setkávám s tím, že mě psi naprosto ignorují, čuchají si svou a já, která si je chci pohladit, mám smůlu. Kam chodíte na ty útočné, krvelačné bestie? Náš pes je smečkový, nemá problém s jinými psy, takže ani neřeším rvaní s jinými a už si, chudák, musel zvyknout, že jeho panička každého psa hned muchlá, takže nežárlí. Ano, pejskaří jsou pakáž neukázněná, nesbírají po svých psech hov.. a věřte, že mě jako pejskaři to nesmírně vadí, ale fakt jsem nepotkala agresivního psa proti člověku. Jdu toho našeho trochu odsunout, abych se vedle něj na pohovku vešla