Přidat odpověď

Je něco jiného zůstat doma proto, že nemám práci, a je něco jiného pracovat doma. Práce z domova vyžaduje určitou disciplínu, ale zvládnout se to dá, i když je člověk chaotik.


Já jsem se rozhodovala už před pár lety, ve své profesi bych si dokázala zaručeně vydělat mnohem víc peněz, než si vydělám "v kuchyni u stolu", ale ztratila bych tím spoustu času. Raději budu mít polovinu peněz a trojnásobek volného času. Rozhodla jsem se, že budu pracovat tak málo, jak jen to jde, což v mém případě představuje asi tak třetinový úvazek (nepravidelně). Obrovská výhoda toho, že pracuju z domova, je, že když tento měsíc nevydělám nic, tak nejdu do mínusu, resp. maximálně na sociálce a zdravotním, ale nemusím platit žádnou kancelář, žádnou sekretářku, a tak dále... Na druhou stranu nikdy nevydělám tolik, abych mohla konkurovat drtivé většině svých kolegů. Ale jsem tak spokojená.
Sociální izolaci řeším taky, ale já mám klienty, se kterými musím mluvit, takže to není tak strašný, i když občas to náročný je. Ale v práci jsem si taky nějak extra "vysocializovaná" nepřipadala - byla jsem ve skupině lidí, kteří byli či nebyli naladění na podobnou vlnu, měli či neměli stejnou práci, byli či nebyli komunikativní... ani práce v kanclu není jistota uspokojivého sociálního kontaktu.

A podle mě tohle rozhodnutí není primárně o penězích, byť určitý minima, který jsou nutný pro přežití, máme taky, ale je to o poměru čas vs. peníze a o vnitřních prioritách...