Přidat názor k článku Vysněná holčička v pětatřiceti!

hmm... zajímavá debata... nemyslím, že děti mají POVINNOST se o rodiče postarat, a ani já jsem si nepořizovala děti proto, aby se o mě někdo staral - navíc v některých případech to skutečně nejde. Pokud se jedná o stařečka či stařenku, kteří jsou veselé mysli a akorát nezvládají péči o domácnost a holt se jim musí pomoc do vany, tak to jde. ALe inkontinentní člověk nebo člověk s nějakými psychickými obtížemi potřebuje 24 hodin denně dozor - a to prostě nejde - ty děti musí taky chodit do práce a živit svoje rodiny. Možná to šlo dřív, když staří bydleli "na vejminku" že za nima někdo zaskočil každou půlhodinku zkontrolovat plíny, ale opravdu nevím, jak toto řešit v běžném životě. Minimálně by byla potřeba pečovatelka na tu dobu, kdy jsou všichni v práci.

A když už tu Iveta (tuším) načala ty eskymáky a křováky... existuje japonská povídka o smrti. Japonci žili velmi skromě - aby uživili takový počet obyvatel, tak se opravdu všechno spotřebovávalo (lidská moč a výkaly na hnojení polí), nejedli maso (hospodářská zvířata spotřebují mnohem více potravy než potom sama poskytnou), jedli syrové ryby (ušetří se dřevo na vaření) a tak. A podobným zákonem bylo, že se všichni dožívali šedesáti let. Pokud někdo nezemřel do šedesáti odnesli ho do lesa a tam nechali. Jeho rýže byla zapotřebí pro vnoučata a pravnoučata.
A tak jednou takhle nese vnouček babičku do lesa a najednou si všimne, že ona po cestě ulamuje stromům větve a značí cestu. Říká jí "ale babičko, to nesmíš, víš proč tě nesu do lesa, ty se nemůžeš vrátit". A ona mu na to odpověděla "ale já tu cestu značím pro tebe, ty se musíš vrátit bezpečně domů."