Tak se mi zdá, že se diskuse nějak dostala do bludného kruhu. Nechtěla jsem, aby se to takhle vyostřilo a ve skutečnosti si myslím, že nikdo tady nepropaguje žádné strašné věci - je to jenom jiný úhel pohledu. Ačkoli je mi bližší myšlení Lídy a úplně přesně vím, jaká je pointa, vůbec mi nevadí, že jsou rodiny, které fungují jinak a nepochybuji o tom, že jsou to rodiny dobře fungující. Reagovala jsem prostě jenom na to, že Sylvie by si nechtěla pořídit dítě ve čtyřiceti, protože když bude mít dítě ve čtyřiceti, tak její dítě bude zakládat rodinu, až ona bude ve věku 60 nebo 70 a to dítě se bude muset starat o svoje mimino a ještě o rodiče, kteří nepochybně přesně ve věku 60 - 70 onemocní... Nebude muset. Radši to zařídím tak, aby nemuselo. Aby nemusel můj syn jednou psát do internetové diskuse, jak to bylo hrozné, když máma onemocněla a táta musel přestat chodit do práce a pak se z toho všichni zhroutili (nebo něco v tom smyslu) a že teď on se musí starat o své přestárlé rodiče, protože je přece morálně povinen se starat, protože rodiče se starali o něj. To bych opravdu vůbec nechtěla. Jsou prostě jiné modely, jak si ušetřit tolik křečovitých situací, a na celý život se podívat z jiného úhlu. Jsem moc šťastná, že se mohu (a nikoli musím) právě teď a tady starat o naše mimčo a že mi nestraší v hlavě žádný kdyby a proboha a ježišmarjá.... Jinak je určitě moc dobře, že se lidé chtějí starat o jiné lidi – vadil mi jen ten negativistický tón a ty pochmurný argumenty, ale to už bude asi mým osudem.
Předchozí