Přidat odpověď

Láska není cit automatický, je to cit pomíjivý, láska se buduje. Vím proč mám ráda, vím za co, vím, že mi s tím člověkem je dobře a proto ho mám ráda/miluji. Pokud mi s ním dobře není nebo v dětství nebylo láska nevznikla nebo vyprchala.
Tento cit se nedá vynutit, ten prostě musí vzniknout a stejně tak může i zaniknout.
Pokud by mě někdo celé dětství týral, citouvé pouto bych si buď vůbec nevytvořila nebo by důsledkem týrání pominulo.

Mám kamarádku, kterou máma v dětství opustila, tahala se s chlapama, nechala jí na výchovu otci. Někdy okolo její svatby se zjevila a snad i chvíli se snažila bydlet s otcem, možná zrovna žádného chlapa neměla a tak potřebovala mít kde bydlet , nakonec vlastní dceři ukradla svatební dary a snad i nějaké peníze a zmizela. Matku neviděla nějakých 20 let. Jednoho dne přijeli policajti a jestli ví kdo je paní XY, ona že je to máma. Tak jí oznámili, že zemřela. Ona pak říkala, že v první chvíli jí to rozhodilo, snad i pár slz ukáplo, ale spíš jen si spojila slovo máma s nějakým záhadným citem. Během chvíle to přešlo a dál necítila vůbec nic. Byla to ženská, která jí zkazila život. A ano, opravdu zkazila, kvůli ní se nevyučila, protože otec sám neměl dost peněz, aby udržel 4 děti na studiích, ona patřila k těm starším, takže chtě nechtě po 2 letech školy musela jít pracovat, protože to tatínek finančně nezvládal.... Pamatuje si, že první menstruaci jí musel vysvětlit tatínek, udělal to, zvládl to, ale ona tenkrát cítila, že by potřebovala mámu.... a těch situací bylo v životě No nebyla. A co si budem povídat, jak jí bylo tenkrát bez vzdělání asi taky nemusím popisovat. Přitom holka šikovná, úžasně schopná a pracovitá...
Ale ano, paní XY je uvedena v rodném listě jako matka, ale pokud se ona jako milující matka nechovala, neměla nárok na lásku své dcery! Milující máma v pravém slova smyslu to nikdy nebyla.

Ne, podle mého láska není cit automatický a nedá se nárokovat!