Přidat odpověď

Určitě to funguje obecně, nejen u přírodních národů - tedy v zásadě. Je to nepochybně evoluční přizpůsobení, ovšem evoluce je slepá, rozhodně nekouká na to, že když se kácí les, létají třísky. Je podstatné, aby se udržela populace (další dítě příliš brzy ohrožuje přežití starších dětí i matky), ale pokud se populace udrží řekněme při 80%-ní spolehlivosti takové antikoncepce, nebude žádný evoluční tlak na to, aby byla 100%-ní.

Že se děti narozené v tomhle smyslu předčasně (stejně jako jedno z dvojčat) nechávaly zemřít, vím. Matka by stačila jenom s obtížemi kojením uživit dvě děti najednou. Proto se dávalo přednost matce spolu s dítětem, které už bylo starší, protože do něj už se investovalo dost péče... Zní to drsně, ale těžko odsuzovat, jen si blahopřát, že žijeme v jiných podmínkách. A že se nechtěné děti nechávaly třeba zemřít i osamotě, mělo taky svůj důvod - aby se na ně rodiče emočně nevázali, o takových dětech, jejich narození ani smrti se nemluvilo. Není to ostatně tak dávno ani u nás, že se děti křtily (tj. doopravdy přijaly do rodiny) až po sedmi dnech, do té doby se čekalo, jestli vydrží. A kolik je pověstí a pověr o nekřtěňátkách...

O přírodní národech jsem psal, protože u nich je to aspoň do určité míry věrohodně popsáno, a taky proto, že třeba u našich prababiček by to už nefungovalo. Předpokládá to nosit dítě všude s sebou způsobem, který dítěti umožňuje přissát se v libovolnou chvíli, takže žádné odložit na kraji pole, do kolébky atd. Takže antikoncepce kojením je dneska dost nepraktická a navíc není stoprocentní, takže používat asi jen v případě, že rodiče budou připraveni na případné další početí a dítě jim nebude vadit.

Omlouvám se za rozvleklost i za to, že jsem se vložil do čistě ženského tématu. Chtěl jsem jenom ukázat, že to sice není pověra, nicméně že to má svoje hranice. Nechtěl jsem dělat chytrého.