Přidat odpověď

Právě jsem dočetla starší článek britského Guardinanu, který mě šokoval rozsahem, v jakém se tyto odporné válečné zločiny dějí.
Podle některých humanitárních organizací se až osm z deseti mužů (civilistů) stane obětí sexuálního útoku - ve válečných zónách jako je Kongo, dříve v Chile, Chorvatsku, atd.
Jak se píše v článku, je to zločin, o kterém mlčí jak agresoři, tak jejich oběti. Jinak by se setkaly s opovržením, vyloučením z komunity, rozpadem manželství.
Jejich situace je strašná a zatímco o ženském znásilnění jakožto aktu války se už začíná mluvit, zde je stále ticho po pěšině. Ač je článek dva roky starý, nemám pocit, že by se něco změnilo.
Zaujala mě myšlenka, že součástí tažení za ženskou nezávislost a uznání jejich rovnocennosti s muži je také druhá stránka mince - uznání, že muži mohou být stejně slabí a zranitelní.

Děkuji všem, kdo si to přečtou, myslím, že je potřeba, abychom o tom věděli, jakkoliv je to bolestné.

Článek je zde: http://www.guardian.co.uk/society/2011/jul/17/the-rape-of-men