Přidat odpověď

Monty - o to vůbec nejde.
Jde o to, že dítě vyrůstá v různých vzorech. I komunikačních a vztahových.

Dítě, která nikdy nepoznalo, jak funguje úplná rodina, má poměrně malou šanci funkční a spokojenou rodinu (aby dlouhodobě - celoživotně fungovala) vytvořit.

Dítě, které nikdy nemělo sourozence, ani vrstevníka, s nímž od malička vyrůstalo, bude zas postrádat vzor jiných vztahů.
V dospělosti pak může mít potíže cojávímtřeba s tím, že jeho partner(ka) má sourozence, kteří patří do je(jí)ho života a sdílí s nimi mnoho věcí.
Jedináčkovi to může způsobovat frustraci, žárlivost, roztrpčení, pocit nepochopení, nedostatku lásky ze strany partnetra, z čehož plynou důsledky, i kdyby si 100x opakoval, že je to hovadina.

Ale není to pravidlo, je to jen z hlediska psychologie pravděpodobné.
Jak se člověk postaví osudu i vzorům, je jeho věc a věc těch, kdo ho od malička obklopují.
Jsou horší situace v životě dítěte, které ho formují. Jedináčkovství působí spíš dílčí problémy