Přidat odpověď

to me právě taky napadlo. Kdysi jsem to vyřešila tím, (když byl u babičky s malou přes noc), že jsem šla ráno na turistiku 18 ksm, takže nemohl čekat, že se rychle vrátím. A já jsem mu, patřičně vykulenému, řekla, že jsem myslela, že zůstanou u babičky už i na oběd. Tak si musel poradit sám. Holce bylo tenkrát asi pět. Pak jsem se osamostatnila ještě jednou, když jsem mu oznámila, že za 14 dní jedu na týdenní soustředení v aerobiku nebo v čem na Vysočinu. Nejdříve zděšení, odpor, pak akceptace, a nakonec spokojenost, matka přijela plná energie, trochu zhublá,nachechtaná, spokojená - tak si asi řekl, že mu to za to stojí, mít pohodobou manželku a pak už jsem jezdila pořád. A manželství se jako zázrakem změnilo - poznal, že dokážeme být i bez sebe, aniž by to mělo zhoubný vliv na vztah, od té doby máme poměrně volnost ve vztahu (teda ne co se týče jiných partnerů), ale asi jsme se dokázali od sebe oprostit (předtím jsme na sobě dost viseli nejdřív zamilovaně, a pak asi že jsme neuměli jinak, a bylo to takový svazující pro oba. Teď můžu kdykoli kamkoli, po prvotním šoku to přijal, a on může taky. Ta svoboda není k zahození.