Přidat odpověď

Těhotenství mi v zásadě nevadilo, ale ani jsem si ho nijak extra neužívala. Co mi vadilo extrémně, byl stav po porodu, šestinedělí a dva, tři čtyři měsíce PO. Vytahaný břicho, roztřesený všechno, rosol, kila navíc. Naštěstí se rychle dalo všechno poměrně do dobrého stavu, asi jsem měla štěstí a vážím si toho, ale vím, že někdo s těmito "bonusy" poté bojuje dlouho, neřku-li navždy Můžeme se tisíckrát přít o to, že to je "daň" a není to podstatné pro budoucí život, no já si myslím, že do určité míry ano a i ta osobní spokojenost se sebou samým je jedním ze stavebních kamenů v budování dobrých partnerských a mezilidských vztahů. Když člověk není spokojenej sám se sebou, je to znát. U těch poporodních stavů je průšvih v tom, že člověk nikdy neví, co se časem upraví, co zůstane i přes snahu s tím něco dělat, na něco zase nejsou peníze - "opravy"...nechci to teď dávat do roviny co je a není důležité či důležitější, berte to jako úvahu