Přidat odpověď

Já to brala jako práci kdysi, po matuře /za komoušů/. Děsně mě vytáčelo, že za vyššího soudního úředníka tam byly ženský, co měly jen základní vzdělání, ale vedoucí správy se to hodilo, protože prostě proto. A vedoucí správy se muselo lézt do zadele, neboť na ní bylo, jaký prémie napíše. To už se mi vyplatilo ji poslat kamsi i s těma prémiema, aby se mnou nemohla vorat. A u nás to bylo tak, že jsem neměla extra svýho soudce, normálně mě vedoucí správy napsala ke komukoli, ale pokud si mě soudce vyžádal, nemohla odporovat. A spisy se rozdělovaly normálně - byly jsme tři, takže odhadem na třetiny a jedna pracovnice byla jak lemra, takže pochopitelně pak byl řev, že nemá hotovo a já jí odmítám pomoci a jedu na výjezd. Tak to přesně byly okamžiky, kdy jsem řekla - víte co mi za ty ubohý prémie můžete? Jedu na výjezd, nebo si to vyřiďte se soudcem, ale i tak se tady budu raději dloubat v nose než za někoho dělat.
Ale tehdy tam byla ještě sranda, nic mě netížilo - a vůbec v práci byla legrace Ale i tak mi to tam připadalo nezáživný a snažila jsem se odtamtud dostat rychle pryč.