Přidat odpověď

Tak to je blbý, že šátek nefunguje...Hluboce soucítím...
Ještě si pamatuju, že mi aspoň trochu pomáhalo vědomí, že v tom nejsem sama - že i jiné děti takhle řvou - a že za to nemůžu já. (bohužel znám i takové ty chytré řeči naznačující, že určitě něco dělám špatně a můžu si za to sama, nebo ještě lépe že s tím moc nadělám, že to určitě není tak zlé a podobně... takovým se vyhýbat, nebo jim dítě rovnou vrazit). A ještě je tu naděje, že to jednou přejde. U nás se to kolem čtvrtého měsíce začalo trošku zlepšovat, časem byl problém už jen večerní usínání. Kolem devíti měsíců jsem se na základě moudré knihy od Prekopové ROZHODLA, že už nemá nárok takhle blbnout, a opravdu se to během tří dnů rapidně změnilo! Tehdy už to bylo o mé vycukané psychice a o návycích, které jsme si nevědomky vytvořili. Ale to už bylo mimi starší, u takhle malého to je ještě asi brzy....