Přidat odpověď

Válku ne, jen to ne, proboha... Manžel je bývalý voják, velitel, dnes "kapitán v záloze", a když jsem se ho ptala, samozřejmě, že jen čistě teoreticky a hypoteticky, co by bylo, kdyby vypukla nějaká lokální válka, s ledovým klidem mi odpověděl ( je to vůbec životní pohodář a kliďas), že by byl v předních liniích coby velitel bojové jednotky ( byl průzkumníkem, má za sebou přibližně dva tisíce seskoků padákem...) Pro mě hrůza pomyslet. Poznali jsme se, když už v armádě naštěstí nebyl (odešel coby třicetiletý, aby si stihl najít na druhou polovinu života manželku a nějaké normální povolání Teď je mu čtyřicet, máme malé dítko, a já si vůbec neumím představit, že by "narukoval"... Na druhou stranu, když vidím některý ty dnešní nezodpovědný mužský, mám vedle toho svýho mužskýho obrovský pocit bezpečí. Je to zkrátka jeden z mála opravdovejch CHLAPŮ, pro mě neskutečná životní opora ve všech směrech, pohodovej parťák do života a ten nejbáječnější táta... Někdy si říkám, že některým dnešním mužským ta zkušenost vojny možná i trochu chybí. Nemám holt ráda muže bábovky, nezodpovědné kecálisty a hospodský povaleče... Ta vojenská zkušenost je v mnoha ohledech u mého muže velikou výhodou.