Přidat odpověď

když byl synek ještě maličký, cca 3 měsíce (venku sníh, mráz - prostě prosinec), domluvila jsem se v sobotu s manželem, že mě nechají ráno spát (měla jsem se spaním problémy, jak se prcek pořád budil), jen nakojím a víc nic a pojede s ním na prochajdu... Protože já, jakmile ho začnu přebalovat a oblíkat tak se proberu natolik, že potom neusnu.

Všechno jsem mu předem připravila, jen ne zimní kabátek, tak nějak mě nenapadlo ho vyndavat z ramínka ze skříně v domění, že je logické, že mu ho přece dá, když je venku zima a sníh. No, nedal... mě bylo po chvíli divné, že jsem neslyšela klapnout dveře od skříně (stejně jsem nespala, jen ležela v posteli), takže jsem vystartovala z postele, že se radši podívám - nejen, že mu nedal kabátek, ale ani čepici a rukavičky. Synek měl přes hlavu přetaženou jen kapucku z flaušové zimní zavinovačky. Naštěstí jsem je chytla na schodech v baráku, kde jsem pak to řvoucí miminko dooblékala......
Jo a pak jsem samozřejmě už zase neusnula - to byl větší adrenalin, než kdybych ho na prochajdu připravila sama...