Přidat názor k článku Když se máma s tátou hádá

Nejednotná výchova dětem škodí
Právo, 19.10.2004, Marie Novotná, psycholožka
Někteří rodiče spolu o působení na své ratolesti vůbec
nediskutují, pomyslnou káru výchovy táhnou sice společně,
ale občas se každému z nich podaří vybočit ze žádaného
směru. V takovém případě se dítě rychle naučí být diplomatem
a kličkuje mezi otcem a matkou.
Velké výchovné problémy mohou nastat po rozvodu rodičů. Dítě
se někdy stává nástrojem pomsty a jeho prostřednictvím si
bývalí partneři vyřizují osobní účty. Je to ale krátkozraká
politika na jejíž důsledky nakonec doplatí všichni.
Jeden z nich má obvykle roli toho zlého. "Manžel mu
nic neřekne, tak je to všechno jen na mně. Trestám ho
jedině já!" Stav charakterizovaný touto větou není neobvyklý
a není ani ideální.
Na druhé straně je ale většina dětí schopna bez újmy
na duševním zdraví akceptovat fakt, že maminka je dejme tomu
mírnější a otec přísnější. Nebo naopak. Podstatné však je,
aby hodnější z dvojice nezneužil svého tolerantnějšího
zaměření k jakési líbivé politice, aby nedělal z partnera
strašáka a nekupoval si přízeň dítěte tím, že mu všechno
dovolí. Jednoznačná zásada zní: Před dítětem nikdy nesmíme
partnera shazovat a ani získávat vlastní popularitu na jeho
účet.

Babička dovolí všechno
Na dítě obvykle působí i výchovné prostředí širší
rodiny, nejčastěji to jsou prarodiče. Babičky a dědové
bývají při výchově mnohem tolerantnější než rodiče. Horší
ale je, když některé babičky začnou děti nabádat k
zatajování drobných prohřešků před rodiči.
Malý spiklenec začne situaci rychle zneužívat a
babička jednoho dne zjistí, že už vnoučátko vůbec nezvládá.
Po malých nevinných prohřešcích totiž zcela zákonitě
následují závažnější provinění. Dítě bude rychle postupovat
samostatně po cestě, kterou mu babička naznačila. Představa
spravedlnosti a jasných norem chování se může u dítěte za
podobných okolností vytvořit jen těžko.

Rozpory mezi rodinou a školou
Nebezpečné je také podcenění spolupráce se školou.
Někdy rodiče chrání dítě před špatnými známkami či kázeňským
postihem ve škole i za cenu podvodů. Může to být navádění k
absenci ve škole nebo dokonce dodatečné omluvení zameškaných
hodin apod. Stejně škodlivé je kritizovat před ním učitele a
dávat mu najevo, že s jejich tresty nesouhlasíme. Takové
dítě si rychle zvykne svalovat vinu za své neúspěchy na
druhé.
Je žádoucí takovou situaci ve škole osobně prošetřit a
teprve potom zaujmout stanovisko. Někdy ale může být
učitelův trest či ohodnocení skutečně nespravedlivé. Pokud
vznikne neshoda mezi rodiči a školou, nemělo by se stát dítě
nárazníkem protichůdných sil a žákovská knížka válečným
deníkem. Nejvíc ran by potom nakonec utržilo dítě. Proto je
vhodné obrátit se v těchto případech o pomoc na odborníky -
nejlépe na dětského psychologa.

Ani dvojí morálka v rodině
Když rodiče po dítěti vyžadují, aby se chovalo podle
morálních zásad, které sami nedodržují, pak by neměli
očekávat, že si dítě tuto morálku osvojí. Jestliže přijmeme
morálku přetvářky vedenou touhou po výhodných kompromisech,
těžko budou mít naše děti nějaké svědomí. Morální vlastnosti
dítěte nejvíce ovlivňuje síla příkladu jeho nejbližších
vychovatelů. Požadavky kladené na potomka musí být v souladu
s tím, jaký život sami rodiče vedou.
Zvláštní kapitolu představuje výchova dětí, když se
manželé rozvedou. Rozvodem sice končí manželství, ale
nikoliv rodičovství.

Když chybí po rozvodu dobrá vůle
Dítě je svěřeno do péče jednomu z rodičů, ale obvykle
se nadále stýká i s tím druhým. A ten se mu často snaží vše
vynahradit, a proto mu víc dovolí, a pokud možno ani nic
neodpírá.
Někdy dokonce z důvodu pomsty vůči bývalému partnerovi
schválně působí na dítě protichůdnými požadavky a dítěti
povolí to, co mu ten druhy z výchovných důvodů zakázal.
Je to krátkozraké a sobecké, protože takováto výchova
nevychází ze zájmu o osud dítěte. To ze situace samozřejmě
profituje a snaží se od obou rodičů získat maximum ve svůj
prospěch, dokonce někdy může i vydírat toho rodiče, v jehož
péči je.
Takové dítko se totiž vyzná a brzy dobře ví, na
kterého z rodičů se má s čím obrátit, aby mu bylo vyhověno.

Kdy je úspěch ohrožen
- Úspěšnost výchovy je ohrožena, když nepostupují všichni
vychovatelé jednotně. Pokud není mezi rodiči shoda v tom,
co se má dítěti povolit a co zakázat, vzniká u něj nezdravý
pocit nejistoty. Z toho pak pramení mnohé nepěkné povahové
vlastnosti a změny v chování (egoismus, neochota podřizovat
se).
- Na starší děti působí nepříznivě i odlišné náboženské
vyznání rodičů či jejich různé politické názory.
- Zdárné výchově neprospívají ani jakékoliv extrémy.
Neobejdeme se bez trestů, ale ani bez pochvaly a povzbuzení.
Žádný z těchto prostředků však nemá být používán příliš
často. Pochvalu si zaslouží jen čin mimořádný, nikoliv
plnění samozřejmých povinností. Odměny je třeba používat
ještě s větší opatrností - dítě si nesmí zvyknout, že má
poslouchat jen proto, že za to něco dostane a že by mělo
pracovat a pomáhat jedině z prospěchářských důvodů.
- Správný trest je především spravedlivý, uvážlivý a natolik
přiměřený, abychom mohli důsledně trvat na jeho splnění.
Důležitým završením každého trestu je však i umění
odpouštět.
- Naše láska by za všech okolností měla být pro dítě trvalou
jistotou. Nemělo by o ní pochybovat, i když se na ně
momentálně zlobíme.

Jeden hot a druhý čehý
- Rodiče by se měli domluvit na požadavcích, které budou na
dítěti důsledně vyžadovat.
- I po rozvodu by měli mít stejné výchovné požadavky a
vlastní emoce by měly ustoupit zájmu dítěte.
- Pokud není výchova rodičů a prarodičů v souladu, je třeba
ji usměrnit. Pokud se nám to nepodaří, je lepší dítě
prarodičům raději nesvěřovat.
- Rodina by měla na dítě působit v souladu se školou.
- Dvojí morálka se nevyplácí a láme dítěti charakter.