Přidat odpověď

No, manžel je dost v pohodě. Dokonce měl na starosti starší dcerku dva a půl měsíce ( pravda, za občasné pomoci babiček). A problém,y které nastou, jsou způsobené spíš tím, že nemá péči tolik nacvičenou jako já.

Že dal dceři pruhaté růžové triko a kostkaté oranžové kalhoty - neřeším. Jednou jsem někam šla, připravila manželovi doma věci ( dceři dva roky a moc ještě nemluvila) a odkráčela. Venku jsem zjistila, že je tepleji, než jsem si myslela, tak jsem ještě poslala SMS " Dej jí ponožky" ( myšleno místo připravených punčocháčů) a dcerka přišla i v punčochách, i v ponožkách - tatínek se bál, aby jí nebyla zima. Zrovna tenhle týdne jsem musela vyjímečně hodně brzo do práce, tak manžel vedl děti do ústavů a mladší zapomněl dát rukavice. Omluvou budiž, že děti vezl autem a na těch 5 metrech, co přeběhli od vchodu k autu, dceři ejště zima na ruce nebyla - normálně chodíme pěšky a to by se ozvala za chviličku. Paní učitelka ve školce se bavila a na procházku dcerka vyfasovala rukavice erární. Rozhodně nemám čistý štít ani já, jednou jsem zapomněla tříměsíční dceru nakojit a divila jsme se, proč pořád tak brečí - mysela jsem, že už chce spát.
Navíc naše dětis e vyloženě těší, až je bude tatínek hlídat, dává jim ochutnat jídla, která já třeba považuji ještě ne za úplně vhodná ( nikdy ale nedal dětem nic škodlivého), vyvádí s nima hodně blbostí a jen je podporuje v různých lumpačinách. Když koukám, jak třeba pouští dcery na prolejzačky a já vedle trpím, tak si opakuju heslo mojí známé " matky jsou brzdy pokroku".