Přidat názor k článku Neohrožený Mikeš

jak to tak vidím, sesypala se na Tebe spousta maminek, aby Ti vysvětlily, že máš u dětí respekt hlavně proto, že jsi jim vzácnější než maminka. Mám dojem, že i to "vzácnější" může hrát svou roli, ale hodně malou. Tvůj přístup k dětem mi přijde naprosto v pořádku a výchova Tvé ženy, zdvořile řečeno, ne zrovna nejšťastnější. Mně by tedy asi hrozně rozčilovalo, kdyby můj manžel z naší dcerky takhle dělal blbce, nedej bože si mi pak ještě chodil stěžovat, že ho pak malá nebere vážně.
A o tom "vzácnější" - nám, když jsme byly děti, se věnovala nejmíň z osmdesáti procent času maminka a s autoritou neměla nejmenší problém. Byla naprosto důsledná, trpělivá, rozumná, férová... Takže s ní to fungovalo tak, že neexistovalo neposlechnout, když rozhodla, ale byla vždycky (dle situace někdy i zpětně) ochotná vysvětlit, proč po nás co chce. Dalo se s ní v pohodě mluvit a domluvit, měla většinou rozumné požadavky, takže ani v pubertě jsme neměli žádnou velkou potřebu rebelování, vzdorování... Třeba když jsme chtěli na zábavu, tak nám dovolila přijít relativně pozdě, ale pak neexistovalo nepřijít včas. A vysvětlila nám v poklidu, že nás nepotřebuje buzerovat a terorizovat, ale že má o nás prostě strach, protože nás má ráda a my jsme nikdy nepřišli později, než jsme slíbili, protože jsme věděli, že bychom ji zbytečně nervovali. Otec měl naopak pocit, že nám stačí říkat "musíš - nesmíš" a vztekal se, když jsme se nechovali jak cvičení pejsci.