Přidat odpověď

Ono to je ošemetné. Když mi v davu cca před 15 lety na Florenci nějaký šikula vybral baťoh s doklady i peněženkou, taky jsem v tu chvíli myslela, že budu nejspíš žebrat na jízdenku domů. Naštěstí jsem v kapse měla ještě pár drobných, tak jsem dojela kousek od domova - na co jízdenka stačila a pak jsem žebrala v místní hospodě o možnost zatelefonování domů našim zadara (mobil jsem tenkrát ještě neměla) - taky tomu mému příběhu nejdřív moc nevěřili a k tomu telefonu mě pustit nechtěli. Ale kdyby mě k němu nakonec nepustili, asi bych šla v noci polema pěšky:(

Samozřejmě, že většina takových kecá...ale jak už jsem psala...nesmí se o tom moc přemýšlet. Na deset takových je třeba jeden, který pomoc v tu chvíli fakt potřebuje.