Přidat odpověď

Hroudo,

teď jsem si vzpomněla na nejlepší storku, co mě kdy potkala. Sedím takhle v kanclu těsně před zavřením, měla se stavit dcera, když tu zvonek. Vrhla jsem se ke dveřím, otevřela dokořán (já jsem jinak v kanclu sama a po zazvonění obvykle otevírám "sklo" ve dveřích - za tím je ještě ozdobná mříž - ať vidím, kdo zvoní; z bezpečnostních důvodů). No otevřu a tam "individuum". (A těsně za ním se přihnala má dcera). Individuum s igelitkou plnou čehosi, jeden z typických bezdomoveckých znaků, všechno své nosím s sebou (a moc toho není) - ale jinak celkem solidně vyhlížející. Tak jsem si v duchu řekla: tak co, spustíš storku "nemám na chleba" a budeš chtít dvacku nebo storku "jsem z XX a nemám na cestu domů a tady nemám sociální dávky" a řekneš si o stovku?
A pán spustil: "Víte, já jsem trochu duševně nemocný, a smazal jsem si v mobilu medvídka Pú, a já to potřebuju, mě se bez toho špatně usíná."
Oči se mi odřely o brejle a stáhla jsem mu vyžádaný díl medvídka Pú do historického mobilu
Nic víc pán nechtěl