Přidat odpověď

Taky nemám ráda nepravdivé historky. Mnohem víc mi ale vadí, když se dotyčný ofrňuje, že dostal málo.

Jednou jsem byla "napálena" paní, co prodávala Nový prostor, ovšem prosila mě, jestli by si to číslo ještě nemohla nechat, že už je poslední a má malé dítě a bla bla bla (číslo neodpovídalo tomu, co bylo vydané. Tohle ráda nemám, protože to hází špatné světlo na poctivé prodavače NP.

Taky si vzpomínám na pána v Jindřišské ulici, který tam postával, klepal kolem sebe slepeckou hůlkou a prosil: "Pomozte mi někdo!" Přišla jsem k němu, myslela jsem, že potřebuje najít cestu. Pán mi ale hned ukazoval jakýsi papír v pouzdře, kde bylo napsáno něco o léku, dokonce tam byla napsaná cena - 1500,- a podpis doktora. Pán prosil o peníze na léky. Dala jsem mu stovku, v domnění, jaký dobrý skutek jsem neudělala, pán si ji vzal a přímo se zeptal, jestli bych mu nemohla zaplatit celý lék! A že už tam stojí několik hodin a je mu hrozná zima (bylo to na podzim a bylo tak dvanáct nad nulou). S omluvou jsem odmítla, ale on se snažil mě opět přemluvit a když jsem řekla ne, ani nepoděkoval a ještě se zatvářil nahořkle.
Slepý nebyl. Jen poněkud vyčůraný.
Po téhle zkušenosti už jsem opatrnější. Nevadí mi dávat a když už dám, neptám se, co s penězi ti lidi dělají, ale vadí mi, když to berou jako samozřejmost a ještě div člověku nevynadají, že dal málo.