Přidat odpověď

Syn prvňák má k družině takový celkem neutrální vztah. Chodí do ní, domů jde po obědě. Jinak by musel i na oběd sám, všechno si pohlídat (tašku atd.) a on je totální ztráceč a mimoň v tomhle. Plus ještě dojíždíme busem, takže když mi jedou 2 do hodiny (když mám štěstí - po poledni, no), tak nejsem moc schopná být u školy přesně v mžiku, kdy on vyleze z jídelny. A čekat půl hodiny s dvojčaty venku odmítám. Takže chodí "po-o" a stačí mu to. Oni mají i jako prvňáci denně 5 hodin. Jinak unavený bývá i tak a znám děti, které musely přestat chodit do družiny do pozndího odpoledne, protože pak už pro únavu nezvládaly úkoly. Nejstarší syn zase jakmile byl v družině déle (což musel jen asi 2-3 měsíce, kdy jsem byla zdravotně upoutaná k ležení + pak v porodnici s nedonošeňaty), tak mi ho to zdravotně totálně odrovnalo - asi taky kvůli únavě. Ale jsou děti, co to zvládnou . Naše to nejsou . Ale zase bez družiny by to byla opravdu krize, jak jsem psala - dojíždíme denně busem a ta hodinka, co se o dítě postarají v družině, mi umožní dát klukům doma oběd + chytit bus tak, abych byla v družině ťip ťop akorát než jdou ven.