Pavle,
nemyslím si, že bych nebyla důsledná - ostatně k tomu bubákovi šel, nebyla to planá výhrůžka. Potíž je v tom, že syn na tresty moc nereaguje. Když mu řeknu "jestli ještě jednou uděláš to a to, bude následovat sankce", tak to opravdu udělám (např. mu vezmu oblíbenou knížku, nepustím celý den počítač apod.), ale on si z toho moc nedělá. Maximálně sebou vztekle praští o zem a párkrát zařve. Dlouho ho to nebaví, tak vstane a jde si hrát s něčím jiným. Naopak, schválně pokouší lidi a čeká, co bude. A i když následuje pokaždý trest, stejně to udělá znovu. Bojím se, že to bude v povaze... já jsem jako dítě taky byla taková. :o(
Jo a k tomu věnování se - manžel se synovi věnuje tak dvě hodiny měsíčně, on na něj sice zařve, ale o výchově se fakt moc mluvit nedá. U nás to asi opravdu bude tím, že je vzácnější.
Předchozí