Přidat odpověď

no dobře, ale firma není a nikdy nebyla moje = není tedy důvod mě z ní vyplácet. konečně až do článku na Novinkách jsem žila v domnění, bych měla nárok maximálně tak na vyplacení poloviny vloženýc peněz, což je celkově nic v porovnáním s tím, že většinu pěnez jsem vydělala já a že si manžel mohl v klidu podnikat (anži by příjmem z podnikání musel zajistit rodinu), mezitím co já zařídila vše okolo dětí i domácnosti (a ještě jsem vrážela svůj čas do jeho firmy). výživné na manželku nepřipadá v úvahu, vždyť říkám, že jsem to byla já, kdo živil rodinu... to bych ještě taky mohla živit manžela, protože ve firmě není problém zisk ulít do dalších aktivit (případně převést z firmy třeba na konta milenky, se kterou se sepíše nějaká dodavatelská smlouva a peníze budou vykázány jako její odměna za práci), čili on by mohl operovat s tím, že mu ve skutečnosti nic moc nezbývá

jinak ono už dneska se chválabohu při stanovování výživného na děti pracuje i s fiktivními příjmy a nevidím důvod, proč by se tedy i ziskovost společně vybudované firmy nemohla zohlednit i při dělbě majetku. konečně, pokud by manžel chtěl firmu prodat, tak i případný kupec by na to koukal a odrazilo by se to na ceně firmy. akorát si myslím, že by to mělo probíhat tak nějak automaticky, aby nebylo nutné na to angažovat právníky.