Přidat odpověď

Zakladatelko, holek je mi nesmírně líto a snad ještě víc je mi líto rodičů. Okolo mě je hodně lidí, co jezdí do "divočejších" zemí. (Já ne, já jsem takovej endemit)
U většiny cestovatelů za dobrodružstvím mám dojem, že je ani nenapadne, že by se jim mohlo něco stát. Většinou se za celý život nesetkali se situací, kdy by jim šlo o zdraví, nebo o krk. Často mají štěstí, takže to dlouho vypadá, že nebezpečí neexistuje... a utvrzujou o tom ostatní. Když se v médiích dozvím, že někde někdo zůstal (ať při potápění, šplhání po skalách, nebo někde jinde) napadne mě pár adeptů z mýho okolí.
A ne, fakt necítím něco jako zadostiučinění a neříkám si "dobře jim tak" Nepřeju jim to, nechci, aby se takový věci děly, ale neudivuje mě, že se takový věci dějí, když vím, jak moc lidi často riskujou