Přidat odpověď

Ono je to podle mě hrozně zavádějící číst si jen tak tady o nějakém případu z novin - novinář nemusí napsat vše... Jak už tu zaznělo - třeba dotyčný měl velký podíl na jejím podnikání... to nikdo nevíme.
Navíc já bych třeba taky s radostí využila zákona v případě, že by nás chtěl manžel opustit - žádala bych dorovnání financí - teď nevím, jak to v zákoně je, že prostě bývalá manželka může žádat po ex manželovi dorovnání, protože jí poklesl životní standard. On si dělal kariéru, já se starala roky o děti a teď mám poloviční úvazek, aby on se mohl věnovat kariéře a já abych zajistila děti... To stejné je v případě, že muž podniká, žena mu pomáhá... a pak má odejít s děravou kapsou?
Jasně, že jde vše ošetřit předmanželskou smlouvou, ale třeba já jsem se vdávala v 25 letech a manžel měl ještě o rok méně - oba jsme defakto s kariérou začínali a jsem za to fakt ráda, že je nám přes 30 let a už máme děti skoro vypiplané... Byla bych ráda, aby naše děti taky měly děti mladé do 30 let... podle mě zbývá jediné, a to jít vlastním dětem příkladem, že manželství s jedním partnerem může být hezké, že jde ho udržet a žít v milujícím prostředí. Podle mě příklad rodičů děti přejímají tak nějak přirozeně. Těžko můžu dětem vštěpovat něco, čím se sama neřídím nebo se tím neřídí táta apod. Zkrátka tím chci říct, že tam kde kariéru začíná člověk až v manželství, tak to neošetříš.
Na stranu druhou - kamarádka má bohatého přítele (jednou rozvedeného), chtějí miminko, ale on jí rovnou řekl, že už se ženit nebude nikdy! Takže co z toho ona bude mít? Bude stavět domek... a ona co? Ona mu bude dělat služku, vychovávat mu děti za to, že ji párkrát za rok vytáhne na dovolenou k moři, na hory? Mně se tyhle vztahy opravdu příčí - přijde mi to jakoby tomu vztahu ten kdo se ženit nechce od začátku nevěřil.