Přidat odpověď

Deniso, právě že člověk by měl toho druhého poznat dřív než se zamiluje - to mi přijde, že je nejplodnější poznání toho druhého. Další věc je to, že jsem taky byla špatně zamilovaná, dost dlouho jsem se snažila to nevidět - táta mi domlouval, mamka mi domlouvala, babička se mnou o tom mluvila... fakt mi to v hlavě leželo. Milovala jsem to, že to snad ani víc už nešlo, ale on prostě nebyl pro manželství, neznal slovo zodpovědnost, nedokázal nic naplánovat do budoucnosti... nevím no, bylo mi 25 let a zkusila jsem dotyčného nechat půl roku "u ledu". V té době jsem potkala svého nynějšího muže a přeskočila jiskra na nádraží, kde jsme spolu prohodili pár slov a já si jen tak pro sebe řekla, že asi dospěl a vypadá na fajn kluka. Pár týdnu na to jsem si dala inzerát v církevním časopise a ozval se mi můj muž - kluk, kterého jsem znala od malička... přišlo mi to úplně padlé na hlavu, protože jsem dotyčného fakt celé dětství nemusela. Takže jsem odpověděla všem a až mi nezbylo komu napsat páč mi nikdo "nevoněl" , tak jsem napsala jemu. No jelikož jsme se znali od malička, tak jsme se do roka a do dne vzali. Děsivě mě překvapilo, jak šlo rychle se odmilovat a zamilovat - ale šlo to postupně přátelství... byť to šlo teda vcelku rychle Kluk, kterého jsem pět let milovala nade vše to nemohl pochopit. Jó, jak jsem byla vděčná za to, že na mě doma netlačili, ale mluvili se mnou, že mi hlavně táta po nocích seděl u postele a povídal si se mnou jen tak o životě a o tom, že bych si měla začít vážit sama sebe... Právě proto mluvím o tom, že prostě díky mým rodičům, kteří taky měli hromadu chyb jsem si nezpackala život
Jenže mě Ti to přijde, že dnešní generace tohle vůbec neřeší, neřeší vůbec život jako takový. V práci jsem měla nádhernou kolegyni - holka, která šla po ulici a troubila na ni auta, v práci nebyl chlap, který by na ní nekoukal chtivě a tahle holka z rozvedené rodiny (táta alkoholik) si vybrala krásného ale úplně špatného kluka. Soběstředného sobce, který ji nepodrží když potřebuje; sama přiznala, že jí nikdy nic nekoupil; i jí řekl, že jestli se vezmou jakože ona si myslí, že se vezmou, tak on se nevzdá svých drahých hader, bot, kol... a nebude s ní na nic šetřit - prý ať si šetří ze svého... Její maminka jí jen řekla, že si zpacká život jako ona. Úplně jsem žasla, jak holka byla lačná si povídat o tom, jak to vlastně v jiných rodinách chodí, je apod. Jak máme doma nastavené společné hospodaření, jak a jestli vůbec mi manžel dává něco ze své výplaty... A to je to o čem mluvím, že prostě děti, které to doma nevidí, tak to pak mají o to těžší