Přidat odpověď

Potvrzuju, že ač se to kolikrát nezdá, i pronájem může být dobré řešení pro nějakou životní etapu. S manželem jsme takhle bydleli v pronájmu, dokud jsme se nerozhodli jak a kde doopravdy chceme dlouhodobě žít a nenašli v té lokalitě opravdu vyhovující objekt. V podnájmu jsme byli celkem 7 let, takže někdo bude vyprávět, jak jsme za tu dobu vyházeli peníze oknem, zatímco jsme už mohli platit vlastní, jenže to bychom bývali platili "jakýkoli vlastní", kvůli kterému bychom teď prožívali bezesné noci. (Kamarád takhle už vlastní dva byty, na oba má hypotéku a ani jeden mu vlastně pro bydlení dostatečně nevyhovuje. A k tomu má jeden pozemek v místě bydliště rodičů jeho bývalky - taky prakticky k ničemu. Chce prodat, ale buď nemá zájemce nebo s ním nedosáhne cenu, kterou by potřeboval. Je to prostě komplikovanější.) My jsme si vždycky najímali byt za velmi rozumnou cenu. Dokud jsme byli jen sami dva, bydleli jsme ve 22m2 a stěhovali jsme se, když jsme čekali dítě, do padesátimetrového bytu s lepším okolím a zázemím. A z něj už se dvěma dětmi do domku na zbytek života (doufám).