Přidat odpověď
Držím palce, sama mám úplně stejnou popisovanou zkušenost za sebou v roli vaší dcery. Mně osobně psychiatrička nepomohla, nakonec jsem se plácala v +- anorektických a pak i bulimických stavech asi dva roky, nesnášela jsem se pak za to, že zvracím, nakonec jsem se rozhodla, že s tím musím sama skončit a ze dne na den opravdu skončila. Dodnes moc nechápu důvod - byla jsem štíhlá holka, dobrý prospěch, dobré rodinné zázemí, později VŠ, přítel...
Důležité podle mé zkušenosti je to, aby dcera sama přijala, že má problém a chtěla z toho ven - k čemuž určitě dobrý psychiatr může pomoct.
Předchozí