Přidat odpověď

Mám to tak, ač jsem nikdy nechtěla dát synovi stejné jméno jako má jeho otec, ale nakonec jsem nic jiného nevymyslela a sama to navrhla(ta jména, která se mi líbila jako např.René, Richard, Lukáš, Leo či David buď totálně nešla k příjmení,nebo ta, která šla a líbila se mi, tak jsem si pod nimi vždy představila někoho konkrétního, koho třeba moc nemusím a nebo byla v kalendáři těsně okolo plánovaného data narození, takže mi bylo líto, že by měl svátek a narozky blízko sebe). Má to jednu výhodu - když mě jeden z nich vytočí, obvykle preventivně sprdnu oba dva najednou, pokud na jméno zareagují oba Ale dnes trochu lituju, že jsem nedala jiné jméno...to neustálé upřesňování malý-velký mě štve a i by se našla hezčí jména než je to jejich, na druhou stranu to jejich jméno také není špatné, není jich v současné době aspoň tolik, je takové obyčejné, normální a koneckonců na jméně až tak stejně nezáleží....Po sobě bych ovšem nikdy jméno nedala,to v žádném případě, byť je to normální, neutrální jméno.