Přidat odpověď

mam zkušenost s obojím.
dcera začala chodit do yamahy, měla obyč. keyboard, šlo jí to, bavilo.
přešli jsem do soukromé hudebky po 2 letech, vadilo mi 6 dětí na hodině. platili jsme tuším za půl roku 3000, teď platíme 2100 a má hodinu sama.

s druhou dcerou jsme začali chodit do krůčků v jejích 3 letech, tam nemáš na výběr, pro takové prcky hlasická hudebka nic nenabízí - škoda. pak také přešla na klasiku.

obyč keyboard jsme prodali tuším už po půl roce, koupili digitální piano s dynamickou úhozu (to je ten odpor), líbilo se nám že jde tlumit a nemusí se pravidelně ladit.
teď k 18. narozkám dostala pianino. mladší úplně vyhovuje digitální.

ke stylu. mladší se vždy učila pouze klasické piano. starší začala s elektronikou, přešla na klasiku. oboje má něco do sebe. těžko těžko porovávat. jeden z hlavních rozdílů je, že klasiku si musíš určit rytmus sama, u EKN (elektrické klávesové nástroje) se učíš hrát do přednastaveného rytmu - dceři to dělalo velké problémy a není to snadné. kdo chce mít jednou kapelu, musí se to naučit.

a tady se dotáváme k jádru: co chceš aby se naučil? hrát klasické skladatele a jít jednou třeba na koncervatoř? nebo chceš aby začal hudbě rozumět, měl ji rád a mohl s kamarády založit kapelu?
V Yamaze děti určitě neodratí! to je obrovské + děti to tam skutečně baví, navíc těm větším pomůžou s pořádáním koncertů (půjčí aparaturu, dají je dohromady)
Klasické hudebka je trochu víc navážno. sice už i tam hrají děti Macha a Šebestovou, ale dostávají úkoly, musí se doma připravit, učí se stupnice už od přípravky. a dětí které to vzdají mají určitě víc jak polovinu.

takže pro někoho kdo začíná a vůbec netuší - za mě je to rozhodně Yamaha.