Přidat odpověď

nedávala bych...

V rodině mého otce se na rodová jména hraje a je to fakt občas na budku. Svého času jsme měli v rodině ( přímé řadě) 4 nositelky jednoho ženského jména a tři nositele mužského. Pak ještě odpovídající tvary mužského a ženského. Něco jako Martin - Martina. Rovnou jsem řekla, že rodové jméno dávat nebudu.

Jediné jméno, které bych dala dceři, je po mé babičce ( ta už přes 20 let nežije), ale to jméno se nelíbí manželovi, tak jsem moc nenaléhala.

Pro dcerky jsme vybrali jména, které nemá nikdo v rodině, ani nejsou úplně častá, kdyby byl syn, tak jsme měli připravené jméno, které se mi líbí někdy od puberty a náhodou je staročeské, stejně jako jména mého manžela, jeho bratra, tchána a mého otce.

Ještě když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, tak jsem se sama manžela zeptala, jestli by pro holčičku nechtěl jméno po své babičce, která zemřela pár měsíců před tím. Řekl, že nechce. Náhodous e dcera narodila o dost dřív a narozeniny by slavila se svou prababičkou.